Každá změna která se v našem okolí chystá, má své příznivce a odpůrce. Velmi početná je také skupina těch, kterým je to vlastně úplně jedno. Tak i tak má však každý investiční záměr, ať se jedná o těžbu, průmyslovou zonu nebo silnici reálné dopady na přírodu, krajinu, obyvatele, infrastrukturu, rozvoj regionu, atd.
Dopady každé změny nelze jednoznačně označit za pozitivní nebo negativní. Každá mince má dvě strany a stejné je to i třeba s těžbou štěrkopísku uprostřed jedinečných mokřadů u Chropyně nebo průmyslové zony Holešov budované přímo nad zdrojem pitné vody. Proto se dělá hodnoceí vlivu na životní prostředí (EIA), proto se dává prostor sdělit své obavy, názory a připomínky k těmto záměrům. Je to demokratické a správné. Nikdy nevíte, na co se při plánování zapomělo, které riziko se opomělo. Člověk není neomylný a v každém posudku nebo plánu se může vyskytnot nějaká ta chybka.
Je to spíše hledání kompromisů a zvážení všech dopadů, které bude zamýšlený projekt ve výsledku mít. Je to hodnocení jeho účelnosti a snaha najít řešení takové, aby žádná ze stran nebyla příliš poškozena a snad i zvýhodněna.
Mnohdy se však zapomíná ne jeden důležitý fakt. Je skutečně účelné některé stavby a investiční záměry jejichž dopad na životní prostředí je neoddiskutovatelný vůbec realizovat? Minimálně v místě vybrané investorem? Není pro obě strany (odpůrce i přiznivce) jednodušší pokusit se najít například jinou náhradní lokalitu, trasu nebo i technologii?
Bernou mincí jsou však vždy peníze, hodnota projektu a plánovaný zisk, který záměr do budoucna nabízí. Proto nevážíme skutečné klady a zápory těžby, výstavby či jiného záměru, ale spíše jen uměle dovažujeme pomyslnou misku vah různými pseudovýhodami ve veřejném zájmu. Výhodami typu nové pracovní místa, rozvoj regionu a cestovního ruchu, podpora infrastruktury, atd. Hledáme čím dál více argumentů pro to, aby se záměr mohl prosadit a jazýček vah zůstal v rovnováze. A to za každou cenu, jako by jiné náhradní alternativy neexistovaly.
Na jedné straně hromada mincí a na druhé straně pytlíky naplněné peřím, které rozfouká první silnější vánek. A že toho peří také časem je?! Jak jinak bychom také dokázali vyvážit statisíce tun štěrkopísku které investor v Chropyni za 15 let těžby vykope a prodá?
Je zvláštní a velmi smutné, jak si mnozí z nás neuvědomují hodnotu krajiny. Krátkozrace přehlíží dopady na životní prostředí a věří planým slibům investora, který kouzelným slovíčkem "příslib" maže med kolem huby všem, kteří by mohli proti záměru něco namítat. Investice může být sice z krátkodobého hlediska prospěšná a pro některé jistě výhodná, na druhou stranu musíme uvážit: "Stojí za to nenávratně poznamenat poslední dochovanou část krajiny jen pro krátkodobý finanční zisk a výhody pro investora?".
Pokud nepomohou přísliby a slaďoučký medík, otevře se druhá fronta, boj prostřednictvím médií. Odpůrci těžby hledají pádné argumenty a důkazy k tomu, aby podpořili svoji verzi pravdy, stejně jako to dělá i investor. Hledají legitimní a prokazatelné důvody, zpracovávají oponentní studie, průzkumy,... V podstatě mohou mít ale pravdu obě strany současně. Chyba je však v něčem úplně jiném!!
Ti, kteří mohou ve výsledku o realizaci záměru nebo jeho podmínkách rozhodnout, nejsou zřejmě schopni často tyto argumenty a jasné důkazy předkládané odpůrci i přiznivci záměru objektivně zhodnotit. Zapojit selský rozum a jejich spor rozhodnout. Jenže vlastně ono je rozhodnuto vždy, ne pokaždé ale v zájmu demokratické většiny. A nutno podotknout, asi všichni víme, na kterou stranu se pak váha argumentů naklání víc. Přestože kilo zlata je stejně těžké jako kilo peří, stále považujeme hrstku zlata za těžší než mnohem větší a stejně vážící kopec argumentů těch, kteří mají oprávněné obavy.
Média nerozlišují dobro a zlo, pravdu nebo lež. Média se drží faktů a snaží se být nestranná. Dávají prostor všem. I když pokaždé můžeme vysledovat jistou náklonost jedné nebo druhé straně. Náklonost kterou vám nepotvrdí ale současně ani nevyvrátí. Jenže obyčejní lidé, kteří nemají vzdělání a tituly zpracovatelů posudků, věří tomu, co čtou. Nemají většinou takové znalosti, aby situaci sami objektivně zhodnotili. A proto autoři článků mohou takto s veřejností snadno manipulovat. Ukazují věci účelově z pohledu, který na obyčejného člověka zapůsobí.
Kéž by každý článek obsahoval názor investora i protistrany a oba názory byly jasně podloženy fakty a důkazy, ne jen citovými výlevy a ztezky nad zmařenou investicí, případně moralizováním nad tím, proč jedna či druhá strana vlasně tohle řeší? Kdo je platí a co tím chtějí dokázat? Korunu tomu pak nasazují ti autoři článků, kteří nemají zevrubné znalosti ani o lokalitě, ani obyvatelích a nebyli schopni si přečíst ani samotnou dokumentaci k záměru, která je každému veřejně dostupná na portálu CENIA. Hlavně že jejich článek vyznívá jako by byli specialisti v daném oboru! Snad i proto pak všechny zvídavé občany, které zajímají podrobnosti o těžbě, nebojí se veřejně zeptat a leží jim na srdci nezištná touha po zachování zdravého životního prostředí i do budoucna, nazývají tito autoři článků hanlivým výrazem "aktivisté".
Chudáci občané, chudáci naše děti a všichni ostatní. Ve jménu "veřejného zájmu", tzv. vyššího dobra a práva investora podnikat pomalu a nenápadně ztrácíme nejen část krajiny kolem sebe, ale ochuzujeme tím i generace které přijdou po nás. Lamentovat nad tím, co jsme si nechali dobrovolně vzít, je pak zbytečné. To bychom my všichni "aktivisti" pak byli stejní jako ti, co o nás tak hanlivě a popudlivě píší v kdejakém regionálním plátku! Nezbývá nic než trpelivě snášet osočovaní, urážky, zastrašování, občas i nějakou tu výhružku. Pomalu a pečlivě sbírat argumenty, důkazy a skládat jednotlivé dílky této složité skládačky. Ukázat pak celkový obraz všem kolem a doufat, že apoň část z nich nebude slepá a uvědomí si skutečnou realitu a podstatu věci. Snad pochopí, proč "aktivisti" dělají to co dělají, proč investor plánuje to co plánuje a proč ti, kteří o tom mohou rozhodnout, rozhodují tak jak rozhodují.
Snad se dočkáme doby, kdy hlas občanů, těch skutečných a reálně žijících, kteří veřejně nesouhlasí, bude mít větší váhu, než pseudohlas tzv."veřejného zájmu", pod který investoři často rádi řadí i velmi početnou skupinku těch, kteří se nechtějí nebo nemohou k záměru vyjádřit! Například proto, že o problému dosud neví, nebo v místě prostě nebydlí....